Historie Poláčkova léta
Poláčkovo léto je divadelním a hudebním festivalem s více než dvě desítky let dlouhou tradicí, je největším kulturním svátkem města Rychnov nad Kněžnou a za dobu své existence si tento festival postupně získal své publikum. Nese jméno slavného rychnovského rodáka, spisovatele, humoristy a scénáristy Karla Poláčka. Odehrává se v historicky atraktivních památkových objektech Rychnova nad Kněžnou a okolí a díky němu návštěvníci každoročně uvidí to nejatraktivnější, co bylo nastudováno špičkovými domácími divadelními a hudebními soubory. Neopakovatelná atmosféra zámecké jízdárny, pivovaru, letoviska Studánka, nádvoří Kolowratského zámku, zámku v Kvasinách a dalších lokalit dopomohly k mimořádné popularitě tohoto festivalu, na jehož divadelní představení každoročně zavítá tisíce návštěvníků. Organizátoři i sami režiséři přicházejí s objevnou dramaturgií, u jednotlivých představení se pečlivě volí prostředí a taková scéna, aby bylo umocněno celkové vyznění díla. Z celorepublikové nabídky jsou vybírána představení, která mají vysokou uměleckou úroveň a zároveň zaujmou kreativní režijní prací. Poláčkovo léto se postupně stalo magnetem jak pro diváky, tak pro hostující soubory. Festival Poláčkovo léto je z hlediska technického provozování představení i koncertů velmi náročným projektem, protože většina historických objektů je bez technologického vybavení, a je třeba je v jednotlivých prostorech instalovat. Zároveň je to však u většiny z nich jediná velká příležitost, jak tyto unikátní objekty smysluplně využít, oživit a zpřístupnit veřejnosti.
Festival Poláčkovo léto vznikl v roce 1994 s cílem připomenout zajímavou a přitažlivou formou významného rychnovského rodáka, spisovatele Karla Poláčka. V té době činohra ND Brno uváděla na své scéně dramatizaci jeho Okresního města v režii Arnošta Goldflama a tehdy se zrodila myšlenka zrealizovat toto představení na rychnovském Starém náměstí. Na náměstí v Rychnově nad Kněžnou se postavilo převýšené hlediště, velké pódium, brněnské divadlo zapůjčilo a nainstalovalo veškerou techniku, scénický výtvarník zapojil do hry staré historické budovy, sousoší a staré lípy, historické automobily, koně i pravý horkovzdušný balón, který se vznesl nad náměstí. Hrálo se pět večerů před plně vyprodaným hledištěm. Tak se zrodil divadelní festival Poláčkovo léto v netradičním prostředí. Za rok přijel stejný soubor a hrálo se opět na Starém náměstí. Novinkou třetího ročníku byl monumentální prostor zámecké jízdárny, do kterého brněnský soubor přivezl skvělou inscenaci Tomáš Becket. Po dva dny ji v tomto atraktivním prostředí natáčela i Česká televize.
Zlomovým se stal čtvrtý ročník. Po třicetiletém uzavření jízdárny se stala jedinečným místem pro konání festivalu, soubor ND Brno posílil ještě soubor VČD Pardubice. Kapacitu hlediště se v jízdárně podařilo navýšit zápůjčkou elevace, a během pěti dnů se objevilo poprvé pět různých titulů. V roce 2000 byl přizván ke spolupráci Berouskův cirkus Bernes, jehož šapitó posloužilo s jeho artisty i zvířaty k realizaci unikátní inscenace Bassova Cirkusu Humberto, rovněž zachycené Českou televizí a prakticky už nikde jinde takto nerealizované.
Narůstající počet diváků a zvyšující zájem divadelních souborů přiměl pořadatele k prodloužení konání festivalu. K divadelním souborům z Brna a Pardubic se zařadila divadla z Hradce Králové, Šumperku, Českého Těšína, Liberce, Mostu, Mladé Boleslavi, Opavy, Příbrami, Divadelního studia brněnské JAMU, Mladé scény z Ústí nad Labem a od roku 2002 se zapojily vedle profesionálních souborů i soubory neprofesionální z Rychnova nad Kněžnou, Miletína, Poděbrad, Slatiny nad Zdobnicí, Opočna, Dobrušky, Uherského Hradiště, Pardubic, Náchoda.
Pro nejnáročnější inscenace a nejnavštívenější představení zůstává hlavní scénou zámecká jízdárna, která se právě díky Poláčkovu létu dočkala své záchrany a postupně se proměnila v reprezentační kulturní stánek s mimořádnou památkovou hodnotou. Nádherná stavba Jana Blažeje Santiniho navíc zbavuje pořadatele obav z nepřízně počasí.
Od druhého ročníku byl divadelní festival obohacen o koncerty vážné hudby provozované opět mimo kamenné divadlo – v rychnovských kostelech, v obnovené synagoze, zámku v Kvasinách i pod širým nebem. Nedílnou součástí je každoroční výstava realizovaná ve spolupráci s Muzeem a galerií Orlických hor.